Malevil Cup


Podle fotky by jeden nepoznal,
co tam bylo bahna
Příjezd v pátek večer, prezence, postavit stany = já, Jenda, Petra a Alenka. Ještě do sebe hrnem nějaké jídlo, dáváme horkou čokoládu na spaní a není o čem: do hajan. Vstávačka na sedmičku. Fádně mží, je moc příjemně. Snídaně chleba, olivovej olej, šunka, sýr, čaj. Toi toi akce. Holkám vyndat a připravit kola a už je čas se obléct a mazat na start. Po cestě potkávám kofoláky. Klofa nejede, nějakej moribundus, ale postará se o holky. My s Jendou kudlu na start, po cestě Jan Šťastný sundal plášť (vyjede tři minuty po startu, páč mu Klofa nandaval svůj plášť. To je hodnej kluk! A dojede si pro třetí místo ve své kategorii a 16. Celkově. To je borec, asi mladost, radost bo nevím.)

Lezem s Davidem Klapem (Kofola team) do třetího sektoru a čekačka na start. Klapík ještě sundává triko a hází ho Petře. Vodbouchnuto. Celkem pohoda, je forma, takže dneska to vypadá na príma den. Nahoru jo, roviny žádnej zázrak, ale to je jasný a dolů mě to tady baví, samý kamení. Jedu svoje maximum a to je paráda, nohy jedou, hlava jede, je pod mrakem, co víc si přát? Piju, geluju, v hlavě mi jede „Dítě školou povinné/ dovede to, co my ne“ – trochu divnej song. Sjíždím Marka Nebesáře z Big Shocku, kecáme, jezdí dolů neskutečný kule, jedu s ním tak deset km a pak odjíždí. Čekaj mě teď největší kopce, maličko mi seká, ale nic velkýho. Jedu dolů kule z šotoliny na asfalt, takový esko pravá, překlopím kolo na levou. Hlavou mi bleskne, že to tam bylo nějaký mastný, ale to už ležím na zádech a kolo jede pryč. Trochu sedřenej loket, trochu koleno, maličko prsíčka a lehčí rána do helmy o asfaltku. Kluk za mnou se mi vyhýbá, říkám, že dobrý. Zčeknu kolo, vypadá to dobře, naskakuju a mažu. No po chvíli zjišťuji, že jsem urval přezku na botě, takže se mi to neustále povoluje… no nic.

Na Oybin to moc nejede, ale koušu se. Bahno to dnes krásně ztěžuje. Dolů kule, klučík, co mi odjel do kopce, náskok poztrácel z kopce. Slábnu, ale snažím se pořád jet. Do cíle tak třicet. To nejhorší za náma, ale když už jsem maličko seklej, tak mi to tak snadné nepřijde. A už vidím holky s klofou = říkaj, že mám kousek na Vénu Hornycha. Zkouším ho sjet, už ho vidím před sebou, ale cuká se, asi má ještě rezervy. Jedu strop, trochu křeče, to je jasný, ale válčím. Tak tři do cíle a sjíždím Vénu, ale drží se, zkouším nastupovat, ale ani prd. Kopec dolů, jde přede mě, z kopce mi moc nedá. Přichází maličká vlnka na Malevilu, ale cejtím, jak to nemám, na tomhle hrbku mi ujíždí – cca 900 m před cílem. Dojíždím 5:15:54 a je to 29. flek. Jsem spokojenej, jel jsem svoje maximum, bojoval jsem až do cíle. Takhle kdyby to šlo vždycky! Jan Veselý = 207. pozice za pěkných 7:03:14 = pašák, že je dojel. Ono to bahno, když se vám to nelíbí, je velké trápení. Jen se to nebojte vyzkoušet.

Kola nemyjem, páč fronta je tak na půl hodinky, pořadatelé to tady vůbec nezvládli. Sprcha teda moc neteče, ale voda má příjemnou teplotu. Cestou ze sprchy mě chytá zdravotní sestra, a že musí ošetřit ty odřeniny. Říkám, že to za to nestojí, ale je neoblomná. Příjemné pálení, pěkně to dře, aby to prej vyčistila = děkuju, moc hodná. Utíkám ke stanu, abych se oblékl, a šup na gulášek a brču, čekáme na Jeníka, až se ho dočkáme. No a zabalit stan, Jenda koupačka (pospíchá na noční) a kule dom. V Libci klasická zastávka u Donalda = jasná volba tři číze a veké hranolky = a dom. Umejt kola, boty, helmu. Závěrečná odměna, na tři do béčka a brou.

Další paráda Velké Drásal = 3.7. = super potrénování na Salzc.

Žádné komentáře:

Okomentovat