Můj první letošní výstup na bednu



Budíček v šest, jedu z práce. Snídaně chleba a od Kabouse jsem dostal máslo a džem, páč já si v pátek všechno sněd. Džem je domácí, takže asi proto ten výsledek. Pepo, díky. Pohodový ranko, dáváme kafe, hlavně ať prej konečně dojedu nějak slušně. Vyzvednu Petru v Běchovicích a jedem do Dobříše na Krakatit - MTB Maratón Dobříš. Na všechno je spousta času, páč to je kousek. Prezence: zase jsem zadal nejdřív jméno a pak příjmení a oni to zase měli obráceně, takže mě hledají pod Prokůpkem a já jsem pod Davidem. Všechno se vyřešilo, ještě si vyprosím start z první vlny.


Příprava na start
Připravuju kolo, dnes je derniéra mého rámu, mám ho prasklý a už čeká nový na výměnu. Tenhle rám by si moc zasloužil alespoň jednu bedničku. Jedu se rozjet a pocit z toho mám samozřejmě hroznej, takže by to mohlo jet alespoň poloslušně. Jedu k Pétě a srazím se s Vénou Hornychem, gratuluju mu k umístění na Salcu, páč dojel 13., borec. Ptám se, jak to vidí, ale je po www.mtbchallenge.com – ne závodně, ale jako pořadatel. Takže tomu to dnes asi moc nepojede. Jdu si vlézt do té první vlny. Hned za první vlnou stojí Klofa, prohodím pár slov a jdu si stoupnout k Davidovi Klapovi a Zbyňku Kuglerovi, oba jsou jezdci Kofola Sensor Race Team = takhle jsou na FCB a je to opravdu super parta. Klapík jede na testovacím cannonu 29, vyzvídám jeho dojmy a je hodně nadšenej, už se mu staví krasavec a svoje staré 26 prodává. Tomu rozumím, 29 jsou opravdu skvělé, všem doporučuji, já si na ni budu muset chvilku počkat.

Na tohle tempo nemám
Tak deset sekund do startu. Rána z pistolky a vyrážíme. Asi 6 km po startu je pro mě šílených - rovina a všichni sprintujou, je to dost tlačenice, roztáčím si nohy. Nechci se zakyselit hned po startu, jede se dobře, ale nějako mi odjíždí špice, no nic, pojedu si hlavně svoje. Vedle mě Klofa, jenže přetrhává řetěz (v cili říkal, že ho přerval ještě třikrát, úplně novej, ale na deset převodů, takže slaboučkej). Přijde první maličkej stoupák a je klid, jedu mírně krev, abych se dostal ze zadních řad, jedu skupinu s Vénou a Klapíkem. Pokračujem takhle do 23. km, kde je první občerstvovačka, a tam mi ucuknou, na tohle tempo nemám. Jedu si svoje, ale jede se mi dobře. Všude spousta bahna a vody a vzduch jak v prádelně. Trať je nahoru dolů, spousta šutrů, takže je zábava a musí se sledovat cesta. V kopcích vidím kluky před sebou, takže až tak špatně nejedu, jsem někde kolem 25. fleku. Pár lidí předjíždím a na oplátku zase pár lidí mě. V kopci jsem docvak Vénu a je opravdu utahanej, je to na něm vidět. Následně mě z kopce předjíždí Michal Prokop a vypadá to, že dnes mu to jede hodně do plnejch, ale do kopce moc ne, takže se přetahujeme: z kopce mi odjíždí, ale jede na dohled. Přicházej roviny, naštěstí jsem se sjel Radimem Bartákem, takže se taháme a roviny, které mi opravdu nejdou, jsem přelít úplně skvěle.

Špice na dohled a velká žízeň
Začínám tušit, že bych měl bojovat o bednu. Karel Hartl píchal, a tím by to mělo být otevřené. Ale vím, že musím dojet Prokopa s Klápou. Vidím je před sebou a pořádně se mačkám. Přijde kopec, zamotávám se o kořen a musím tlačit, ale kluci taky tlačej, tak dobrý, Radim ten kopec běží a na to teda nemám. Jedu kule a dojíždím Klápu, říká, že má křeče a začíná bejt seklej. Chytá se mě a sjíždíme i Prokopa. Jsou tam nějaké rovinky a cíl je opravdu kousek. Nemám pití, ptám se Prokopa, jestli má v bidonu dost pití. Říká, že jo. Tak se ptám, jestli by mi nedal napít. Ukazuje fakáče. Asi tuší, že jedem o bednu. Jede za mnou po té rovince, a rovnou říká, že nebude střídat, ale spurtovat v cíli ano. Trochu se to ve mně vaří. Přijde stoupák a vím, že Michalovi to dnes do kopce moc nejede. Nechám tam velkou placku a říkám si, že teď musím, jedu fakt kule, motaj se tam z 50, ale jsou strašně moc hodní, uhejbaj a ještě hecujou, dávaj a pěkný. Celkem mě to kope. Nemám pití a v puse opravdu hodně sucho, koukám na „klucí z 50“, kdo veze dva bidony. Konečně jeden, vyhrknu, jestli má dost pití, jestli by mi nedal bidon, ten kluk je uplně světovej, bez zahávání mi podává bidon, strkám si ho do pusy, podávám mu svůj prázdnej a děkuju. Dneska mám opravdu štěstí. Piju a pořád na velkou do kopce, už je vidět vršek. Dávám do toho hodně, ale nechci se otáčet, jestli se Prokop udržel, protože jestli jo, tak je po mně. Dolů mám štěstí, že je trať prázdná, žádný klucí z 50. Jedu pořád do plnejch , ale už chci cíl, zahýbáme někam na louku. Křičím: Kolik je to do cíle? Prej asi 4 km a je tam hrozně bahna. Kulim to jak blázen, ale bahna je tam neskutečně, radši slejzám a běžím, nechci přervat řetěz, naskakuju a už jsem v Dobříši. Na rovince se otáčím a za mnou nikdo není. No začínám doufat v medaili. Vidím Radima před sebou, ale to už nedám, je to jen rovinka a cíl. Druhé místo v kategorii?

V cíli
V cili je občerstvovačka s melounama, tak je do sebe rvu, jel jsem to jen na gely a ionťák a meloun přijde vhod. Radim mi podává ruku, říká, že je první a já druhej. Jenže mně přijde, že někde je chyba, páč Zbyněk z Kofoly určitě jezdí v mé kategorii, a ten přijel určitě přede mnou. Umejt kolo, umejt sebe = skvěle studená voda.

A řešit ty výsledky:
1. KUGLER Zbyněk Kofola Sensor Race Team 4:01:04.2
2. BARTÁK Radim Trob-Cyklo OP 4:05:21.1
3. Prokůpek David kominicikolin.cz 4:05:48.4

Je to tam. Velká radost…

Žádné komentáře:

Okomentovat