Šela Author maraton 2012: Sezóna začíná

David
Jenda
 V pátek jsme se s Jendou vydali hájit naše barvy (podvrchem) do Lipníku nad Bečvou. Náš první závod v sezóně. Já jsem po tom, co na mě vlezl nějakej moribundus a celej duben jsem se projížděl, místo abych trénoval, opravdu formu necítil. Chtěl jsem to ale napálit, co to dá, abych věděl, co tam zbylo. Jeník formu naladil k dokonalosti, takže byl hodně natěšenej.









Ráno před startem klasická snídaně. Trochu se rozjet a na start. Nervozita se nějak nedostavila - ono kde nic není, ani smrt nebere. Prvni letošní paráda začala, je hezky, ale včera tu celý den lilo jak z konve, takže nás čeká spousta bahna.

Když nezabrzdím, skočím
Začátek závodu je hroznej, frézujou silnici, a kdo jede na hrance frézovaného a nefrézovaného, má celkem honičku. Konečně se to někomu povedlo a dva tři se válej. Jedem tak 35 km/hod. a přede mnou leží klučina na silnici. Je jasné, že to neubrzdím ani nestrhnu do pole, takže ho musím přeskočit. Asi jsem ho maličko šktrnul zadním kolem, tak to se omlouvám...

Ale jede se dál, už jsme v terénu a první brdek. Je jasné, že dneska to bude hrozně bolet. Předjíždím, ale moc to nejde, nohy jsou nějaký tuhý. Jedu naplnej a už je tu singl, kde se nedá předjíždět, a dostal jsem se za první ženskou. Jede sice pomalu, ale moc pěkně. Nějak se sunu vpřed a jedem dál takovou pohodu, až přijde prémie na hrad, takovej brdeček s kamenama a nesmí se tam šlápnout, což samozřejmě musím vyjet.

Křeče a pět kopců přede mnou
Průjezd hradem, koukám na čas a je to zlý. Nedá se nic dělat, zkusím to rozjet a hodně se snažím. Chvíli to tak jako skoro jede, ale dost to bolí. Pořád doufám, že ten měsíc nic neznamená a všechno bude v pohodě. Ovšem klasicky u Rybárny cejtim, že nohy tuhnou. Nekonečná rovina na přejezd dálnice a brdek za dálnici a začíná to bejt zlý - mám trochu křeče, což je kousek za půlkou a v místě, kde se to má rozjet, aby byl výsledek. Jenže mně se rozhodně nic nerozjede, já budu moc rád, když to nějak uvládnu. Takže mě čeká celkem 45 km s křečema a pět kopců, který - když vám to jede - nejsou vůbec těžký. Je to jen šotolina nebo asfalt a pak výjezd na Helfštýn.

Všechny občerstvovačky jsem projel, ale v Uhřínově jsem se v klidu zastavil, napil se a najedl a pokračoval dál. Teď mám před sebou tři kopce, rovinu a brdek na Helfštýn. Mám radost z toho, že můžu jet, i když pomalu. Ale to se nedá nic dělat, jedu maličko nad svoje možnosti a dost to bolí. Blbý je, že jeden sjezd nemůžu v kole stát, musím sedět, páč mě bere ta křeč nějak moc. Jsem totálně vyblitej, ale zkouším se tomu nepoddávat a jet nějak poloslušně, což se mi celkem vede.

Rovinka - kopeček - cíl
Poslední občerstvovačka a teď ta rovinka před posledním brdkem. Celkem tu rovinu odtáhnu, ale já jsem věděl, že mi stejně sekne, takže už mi to bylo jedno. Před kopcem mi všichni odjížděj a já už opravdu nemám, ale ve skupince je Vojta Beran a Jirka Beneš, takže vím, že úplně špatně nejedu. Tak, a konečně cíl. Koukám na výsledek a zatím jsem dopadl nejhůř, jel to nejpomaleji, ale nejvíc to bolelo.

Jeník povídal, že se mu jelo moc hezky, jenže nějakých 10 km před cílem vytrhnul pedál z boty, asi měl ještě ukrutnou sílu v nohách nebo nevím...

Výsledky:
David - 58. místo celkově, čas 4:37:21.4
Jenda - 215. místo celkově, čas 5:34:48.5 - nebýt té tretry, tak, než se to podělalo, byl na 160. fleku a čas kolem 5:17. Ale hlavně, že dojel i s vytrženým pedálem, páč my to prostě nevzdáváme, ono když je všechno tak, jak má, tak to dokončí každý, ale když se to sere, tak je to mnohem lepší prostě dojet.

Žádné komentáře:

Okomentovat